Historie masáží
Nejstarší písemné památky o masáži jsou známy z Egypta v Ebersově papyrusu, který někteří badatelé datují až do doby 5 000 let př. n. l., masáž je uváděna jako jeden z léčebných prostředků. Rovněž z Číny pocházejí velmi staré písemné zprávy. Indie je další zemí, kde byla masáž využívána už v nejstarších dobách jako součást denní a osobní hygieny.
Za původní zakladatele masáže lze považovat Babyloňany a Asyřany, kteří používali masáže hlavně ve vojsku. Masáž znali i staří Peršané a Egypťané, kteří při nich používali různých vonných mastí a směsí nilského bahna s olejem, která v těch dobách nahrazovala mýdlo. Od Egypťanů se masáži naučili Židé, u nichž byla masáž často obestřena rouškou náboženské obřadnosti. Do Řecka se masáž dostala z Egypta. První zmínka o ní je v Homérově Odysseji. Řekové znali dobře léčebnou masáž, kterou používali již před Hippokratem. Hippokratův učitel Herodikos znal dobře masáž. Sám pravidelně cvičil, užíval automasáže a dožil se věku 100 let. Hippokrates poznal, že vhodnou masáží lze napjaté svaly uvolňovat a svaly ochablé utužovat. Masáž byla v Řecku poskytována i chlapcům od 7 let a stala se důležitou složkou při výchově mladých mužů pro potřeby sportovní, branné i vojenské. Římané se naučili masáži od Řeků. Ve středověku vzrostl zájem o filozofii a náboženství, ale poklesl zájem o přírodní vědy, lékařství a kulturu těla. Jediní Arabové se zabývali nadále intenzivně přírodními vědami a lékařstvím. Od Arabů pronikla masáž k Turkům, Peršanům a do oblastí Kavkazu.