Jdi na obsah Jdi na menu

Historie masáží

 

 Nejstarší písemné památky o masáži jsou známy z Egypta v  Ebersově papyrusu, který někteří badatelé datují až do doby  5 000 let př. n. l., masáž je uváděna jako jeden z léčebných prostředků. Rovněž z Číny pocházejí velmi staré písemné zprávy. Indie je další zemí, kde byla masáž využívána už v nejstarších dobách jako součást denní a osobní hygieny.

Za původní zakladatele masáže lze považovat Babyloňany a Asyřany, kteří používali masáže hlavně ve vojsku. Masáž znali i staří Peršané a Egypťané, kteří při nich používali různých vonných mastí a směsí nilského bahna s olejem, která v těch dobách nahrazovala mýdlo. Od Egypťanů se masáži naučili Židé, u nichž byla masáž často obestřena rouškou náboženské obřadnosti. Do Řecka se masáž dostala z Egypta. První zmínka o ní je v Homérově Odysseji. Řekové znali dobře léčebnou masáž, kterou používali již před Hippokratem. Hippokratův učitel Herodikos znal dobře masáž.  Sám pravidelně cvičil, užíval automasáže a dožil se věku 100 let. Hippokrates  poznal, že vhodnou masáží lze napjaté svaly uvolňovat a svaly ochablé utužovat. Masáž byla v Řecku poskytována i chlapcům od 7 let a stala se důležitou složkou při výchově  mladých mužů pro potřeby sportovní, branné i vojenské. Římané se naučili masáži od Řeků. Ve středověku vzrostl zájem o filozofii a náboženství, ale poklesl zájem o přírodní vědy, lékařství a kulturu těla. Jediní Arabové se zabývali nadále intenzivně přírodními vědami a lékařstvím. Od Arabů pronikla masáž k Turkům, Peršanům a do oblastí Kavkazu.